Naše dítě už pase koníčky, sdělují rodiče s radostí, když vidí svou ratolest, jak se mu daří zvedat hlavu v pozici na bříšku. Koníci nás více či méně provázejí našimi životy. Ať už v písních nebo i jako zájem, koníčky. Já mám koně, vraný koně a mnoho dalších písní o konících si s chutí zazpívají malí i velcí. My koníky nevlastníme, proto za nimi jezdíme. Do krásné přírody na Vyškovci, kde nás vždy vítá parta nadšených lidí, s duší „koňáků“, v čele s paní Mackovou. Naši žáci, zejména ti, kteří jsou vzhledem ke svému tělesnému handicapu upoutaní na vozíček, mohou najednou vidět svět z jiného pohledu, jiné perspektivy. Tato krásná aktivita je nejen prospěšná po stránce tělesné, ale i psychické, protože děti prožívají ryzí radost. Mohou s koníky navázat kontakt, pohladí je, zkusí si hřebelcování, krmení jablky, mrkvičkou nebo suchým chlebem. A učí se respektu a lásce k těmto krásným zvířatům a mnozí i překonávání strachu. Odměnou jsou šťastné úsměvy z koňských hřbetů. A příslib další návštěvy zase třeba příští rok. Děkujeme, koníčci, děkujeme všem na Vyškovci.
Fotografie si můžete prohlédnout v naší fotogalerii nebo přímo na Flickru.
Mgr. Bc. Alena Machulková