Na začátku února jsme v naší školní družině přivítali nové kamarády-želvičky Tonču a Pepču, které jsme dostali darem. Obě se u nás rychle zabydlely a všichni se postupně učíme, jak se o ně správně starat. Zjišťujeme třeba, co mají želvy rády k jídlu a kde nejraději odpočívají.
Únor byl také ve znamení zimní olympiády, a tak jsme si jednu uspořádali i my. V tělocvičně jsme vyzkoušeli lední hokej (tedy přesněji střelbu na branku), biatlon na „lyžích“ z kartonu, nácvik krasobruslařských piruet na kruzích a nechyběl ani bobový sjezd na zavěšené lavičce. Atmosféra byla téměř olympijská a naštěstí jsme se obešli bez pádu na led. Každý sportovec si nakonec odnesl svou medaili.
Velkou zábavu nám přinesla také masopustní stezka. Po cestě jsme plnili různé úkoly a dozvídali se zajímavosti o tom, co vlastně jednotlivé masky znamenají. Na závěr stezky jsme vyrobili maškaru Slaměného, kterou jsme ozdobili slámou a barevnými stuhami.
Jedním z témat týdne bylo „Stolečku, prostři se!“. V naší kuchyňce jsme se pustili do pečení sladkých masopustních pletýnek. Vůně se linula široko daleko a lákala „kolemjdoucí“ k ochutnávce. Někteří účastníci se do pletení pustili dokonce dvakrát, a tak nakonec nezbyl ani drobeček.
„Na samém okraji vsi u lesa žili v malé chaloupce dědeček s babičkou. Společně si den za dnem hospodařili a čas od času upekla babička dědečkovi nějakou dobrotu.“
Ano, ano, ani tentokrát nechybělo naše oblíbené divadélko. Správně jste poznali pohádku O koblížkovi.“ Krásné masky a veselé vyprávění nás okamžitě vtáhly do děje. A kdo si nakonec na koblížkovi pochutnal? Máte pravdu, byla to liška mazaná. Aby nám to nebylo líto, pochutnali jsme si na sladkém koblížku i my.
Také jsme stihli navštívit Retrohrátky – výstavu hraček z dob minulých. S některými jsme si mohli dokonce i pohrát. Dětem se to líbilo, ale možná ještě víc to bavilo nás dospělé. Na chvíli jsme se totiž vrátili do vlastního dětství.
Poslední únorový pátek jsme měli canisterapii. Naši školní družinu navštívila paní Ťoková se svým pejskem Milou. Tato vousatá kolie se nechala hladit, tulit, mačkat, česat, krmit pamlsky, zdobit šátky, vodit po chodbě…. a vypadalo dokonce, že ji to náramně baví. Také děti byly ze všech canisterapeutických aktivit nadšené a s příjemným pocitem na duši tak mohly vkročit do jarních prázdnin.
Únor je sice nejkratší měsíc v roce, ale my jsme toho zažili opravdu hodně.
Fotografie si můžete prohlédnout v naší fotogalerii nebo přímo na Flickru.
Jana Bartečková