První školní měsíc a Růžencová pouť za námi… Ano, nastal čas odjezdu do Vizovic na oblíbený ozdravný pobyt v rekreačním zařízení Revika. Tentokrát jsme vyrazili dvanáctý říjnový den v devět ráno od školy autobusem s přeplněným zavazadlovým prostoremPosádku tvořilo osmnáct dětí a šest dospělých. Za necelou hodinu jsme už vysedali a postupně vynosili zavazadla, potřebné pomůcky a materiál pro tvoření. Po následném rozdělení pokojů a zabydlení se jsme si připomněli základní pravidla pobytu a podnikli krátkou procházku po okolí ubytovny.
Po obědě a odpoledním klidu jsme tradičně zavítali na Janův hrad, odkud jsme po pauze, kdy se děti vyřádily, přešli krásnou podzimně zbarvenou krajinou k nedaleké zvířecí farmě. Pozdravili a nakrmili jsme ovce a kozy a svižným krokem zamířili na večeři. V rámci večerního programu jsme sepsali dopoledne zopakovaná pravidla a stvrdili je otiskem ruky. Poté jsme hráli hry podporující spolupráci a vzájemné poznání. Kolem osmé hodiny byla v areálu Reviky připravena noční hra. Po skupinách jsme obcházeli místa označená QR kódem, který v sobě skrýval nějaký úkol. I když nás toulání tmou bavilo, rádi jsme se vrátili do tepla našich pokojů a brzy ulehli, abychom byli brzy ráno čilí.
V úterý jsme totiž museli vstát už o půl sedmé, jelikož nás čekal výšlap do Vizovic. Tam jsme krátce pobyli v čokoládovně – kavárně a poté absolvovali prohlídku zámku. Mezitím konečně dorazil autobus s našimi novými kamarády ze spřátelené školy ve slovenské Dubnici nad Váhom. Ti přijeli na naše pozvání v rámci projektu ERBBK, aby s námi aktivně strávili den. Po letmém setkání na zámeckém nádvoří jsme přešli do výrobny čokolády na přednášku s ochutnávkou. Zde jsme zhlédli video o sklizni kakaových bobů i reálnou ukázku výroby čokoládových pralinek a figurek. Slovenská skupina absolvovala totožný dopolední program. Z centra Vizovic nás k ubytovně postupně převezl slovenský autobus. Po chutném řízku tentokrát nenásledoval odpolední klid. Sešli jsme se před budovou, utvořili velký kruh a navzájem se představili. Následně jsme v rámci mezinárodních skupinek podle popisu a obrázků přiřazovali a poznávali zástupce místní fauny a flóry. Následovaly aktivity výtvarné. Ve společenské místnosti žáci v česko-slovenských skupinkách dekorovali pomocí nasbíraných přírodnin a barevných sprejů textilní tašky. Vznikla krásná umělecká díla. Také si vyzkoušeli výrobu „vizovického pečiva“. Ve venkovním krytém prostoru jsme se zase věnovali tvoření čertů ze sušených švestek. Společné chvíle utekly velice rychle. Kolem čtvrté hodiny jsme slovenským přátelům zamávali na rozloučenou. Večer se nesl v poklidné atmosféře. Někteří ještě dodělávali tašky a modelovali další figurky ze slaného těsta. Šli jsme brzy do peřin.
Středeční probuzení bylo doprovázeno hudbou. Před snídaní jsme se rozhýbali při rozcvičce. Později se bohužel pokazilo počasí – ochladilo se a přišel déšť, ale i tak jsme vydrželi venku a pod venkovním přístřeškem plnili přidělené úkoly. Abychom se zahřáli, soutěžili jsme poté v různých pohybových disciplínách. Protože nebe plakalo víc a víc, zalezli jsme do společenské místnosti a v rámci pohybových aktivit trénovali přesnost. Po poledním klidu vykouklo sluníčko, tak jsme se vypravili do lesa sbírat určené přírodniny. Později jsme natahali k ohništi dřevo a u podvečerního táboráku si opekli buřty. Večer vyplnila diskotéka, kterou doplnily zábavné hry. Také jsme popřáli Terce k narozeninám.
Čtvrteční ráno opět ovládla hudba „z repráku“. V chladném ránu nás zahřála svižná rozcvička. Náplní dopoledního programu byla „šipkovaná“. První družstvo (starší děti) vyznačilo trasu a na označených místech zanechalo úkoly. Členové druhého družstva poté úkoly plnili. V cíli byl ukrytý „sladký poklad“. Poté jsme se přemístili k nedaleké kozí farmě, kde každý žák dostal výbornou zmrzlinu dle vlastního výběru. Po návratu na ubytovnu nás čekal oběd a hodnocení celého pobytu. Každý dostal „za něco“ medaili a drobné ceny. V poledním klidu jsme sbalili kufry, po druhé odpolední vše naskládali do autobusu, zamávali Vizovicím a do hodiny vysedali před školou, kde už čekali rodiče.
Tak za rok zase…
Mgr. Renata Václavíčková
